sobota:

sn: chlebíčky se šunkou
sv: tyčinka müsli
oběd: jazyk, tmavý chléb, salát
sv: bílý jogurt se skořicí, rozinkami, ovocem, sluneč.semínky
več: tmavý chléb, Cottage, ledový salát
II.več: bílý jogurt






sobota:



sobota – sn: bageta s plísňovým sýrem, zeleninka
sv. bílý jogurt, meruňka
oběd: filet, šťouchané brambory-brambory uvařené v páře jsem jen smíchala s pažitkou a jarní cibulkou, zelenin.salát
svač: Jablko, 200ml mléka
več: kaiserka s Leerdammerem light(30%), zelenina
neděle – sn: tvaroh, jablko, bageta
sv: bílý jogurt, meruňka, BeBe

oběd: přírodní vepřový plátek, rýže, zelenina
sv: 70g sýr Leerdammer, 150ml mléko
več: cereál.chléb, sýr Tartare, zelenina
pondělí – sn: kaiserka, česnekový tvaroh 100g, zelenina
sv: Cereal snack Bonavita (cereální taštičky s čokoládovou náplní, 25g, v Tescu 6,40Kč)
oběd: zapečená brokolice = brambory 200g, brokolice 150g, 1 vejce, zapékací miska vymazaná olivovým olejem
svač: jablko
več: balkánský sýr 100g, cereál.chleba 100g
úterý - sn: sojový rohlík se šunkou 100g
sv: müsli tyčinka
oběd: kuřecí 100g, těstoviny, sýrová omáčka
sv. jablko
več: tvaroh 200g, cereál.chleba


sv: müsli tyčinkaoběd: falešný boršč (vařený brambor rozmixovaný ve vývaru udělá hustotu, červená řepa, mrkev, zelí, kuřecí maso) ozdobený jogurtem

sv: jablko
več: kuřecí salát – místo majonézy bílý jogurt, chléb





Pokouším se napsat svou první divadelní hru. Božena Němcová se proslavila jednou babičkou, já raději oživila babičky hned čtyři. Vlastně neoživila, já je nechala umřít. Každý se určitě bojíme smrti, tak jsem si představila svou babičku Walburgu na onom světě jako duši. Aby jí tam nebylo smutno, přidala jsem jí tři kámošky. Zde dvě malinkaté ukázky z mého dílka:
Zhasne světlo a svítí jen na zutou babi Wali, která luští křížovku v časopise, položí časopis, kouká do hlediště a hlasitě vzdychne: "Ach jo!"
K babičce přichází Filomena.
„Co tady sedíš jako by ti uletěly včely?"
Babi Wali: „Já ti nevím, najednou se cítím mezi těmi živáčky nějak zbytečná."
Filomena: „Ale copak, takové pohřební řeči, vždyť už to máš za sebou! Mysli dopředu! Nikdo tě nevidí a ty vidíš všechny. Můžeš kamkoliv, můžeš zadarmo do kina, nemusíš platit ve vlaku..."
Babi je stále zutá a hladí si puchýře.: „Vidělas Lidku? Je taková sešlá. Já bych jí tak ráda pomohla."
Filomena: „Ale jdi, ty už jsi jí pomohla, žes konečně natáhla brka, teď na tebe nemusí brát ohledy a může si nabrnknout nějakýho chlapa."
Babi: „No toto? Ohledy? To já si kvůli ní nemohla nic začít s žádným chlapem. Vzpomeň si na Františka. Já ho odmítla jen a jen kvůli Lídě ..." zasní se: „...Božínku, jak ten mě chtěl!"
Obuje si boty a postaví se. Luštění nechá na zemi.
Filomena jde na kraj jeviště a volá dolů: „Franta! Pche, ten chtěl hlavně tvoje auto a chatu! Zato Lídě jsi překazila vdavky s tím olomouckým podnikatelem. Ta se dneska mohla mít jak v bavlnce."
Babi Wali přiskočí a žďuchne do ní: „Kluk ho neměl rád, ještě by chudáček utekl z domu! V pravý čas zasáhla ruka prozřetelnosti!"
Filomena se otočí k divákům a ukazuje na Wali: „Odkdy má prozřetelnost tyto ruce?"
***********
Líba smutně k první řadě:
„Otoušku, šetři se, polykej ty prášky pravidelně, neláduj se jen studenou tlačenkou, uvař si aspoň polívku, ať máš něco teplýho, před spaním si vyvětrej, nekuř na gauči...“
Babi Wali jí ironicky přerušuje: „Ber si čistý kapesník, nezapomínej zuby a brýle, každého slušně pozdrav...Libo, ty jsi na zabití, mohla bys toho svého chlapa nechat žít? Děláš, jakoby to byl první vdovec pod sluncem!“
Liba ukazuje do první řady: „Koukněte jak smutně sedí, na co chudák asi myslí?“ Jozefína: „Vím, na co myslí, že ho škrtí kravata, měla jsi ho slyšet před hoďkou u vás v předsíni před zrcadlem. Prozpěvoval si: Musím si vzít sako, vypadám jak pako!“
Babi Wali: „Libo, už mě neštvi, myšlenky číst neumíme, ale určitě nebudu daleko od pravdy, když ti řeknu, že myslí na to, že konečně bude moci do tý svý hospody kdykoliv se mu zachce, tys ho přece jen držela zkrátka.“
Líba: „Šmankote, to bude jeho konec, doktor říkal, žádný cigarety, žádný pití...
Babi Wali: „Chudáčku Otakare, co ty z toho života máš, doktoři ti nic nedopřejou, aspoň že dneska máš šťastný den!“
Liba: „Tys byla vždycky cynik a vidím, že tě to neopustilo!“
Filomena: „Pádím, holky, nezapomeňte, v pátek ve tři to má Kája. Nechci žádné omluvenky! Jeden starý profesor vždycky říkával, že omluví jen náš vlastní pohřeb, to tady, dámy, neplatí!“
To čekání je nekonečné. Začalo drobně sněžit. Vločky se snášejí a každá přináší nějakou vzpomínku. Vzpomněla si na svůj první vyhraný závod. Bylo to v mateřské škole. S velkou jedničkou na bundě sjížděla malý kopeček za městem. „Mám jedničku, budu pllllvní!“ hrdě prohlašovala na startu před ostatními dětmi a tloukla se do prsou s velkou modrou číslicí.

Vyvětrané peřiny jsem načechrala do manželských postelí a překryla světlemodrým lesklým přehozem s třásněmi. Nemám ráda bleděmodrou, ale Cylín ji miluje. Viď, Cylíne! Udělala jsem dlouhý nos na svatební fotografii v oválném rámu nad postelemi. Ženichovi v bílém obleku to tam opravdu moc slušelo. Černé kučery kontrastovaly s bílým cylindrem. Právě kvůli tomu klobouku jsem si ho důvěrně a jen pro sebe pojmenovala Cylínem. Ještě jednou jsem se zálibně podívala na manželské lože a pak raději honem zavřela dveře do ložnice.
Lásko,
jsi sladká jahůdka na pasece v lese
jsi krepová růže na hasičském plese
jsi pošťák, který lidem dobré zprávy nese
Jsi od sady mýdla voňavá krabička
jsou v ní ty fotky, jak jsem ještě maličká
jsi sněžná vločka na čepici, co upletla mi babička
Po okně stékáš v kapkách deště líně
jsi vyhraná skleněnka z důlku v jarní hlíně
jsi v rukou jež kolébají děťátko v klíně
Jsi ve stříbrném prstýnku od prvního kluka
jsi motýlek a poletuješ po všech možných lukách
když odletíš moc daleko, dívkám srdce puká
a zase tě hledají, slyšela jsem zprávy
Jsi kostka cukru v mém šálku ranní kávy
cítím tě, lásko, z posečené trávy
Jsi hřebík v staré kůlně, kde hrála jsem si malá
jsi vstupenka na film, konec jsem oplakala
jsi věneček sedmikrásek, který voda vzala
jsi...
jsi...
jsi...
ano, lásko, jsem ráda, že jsi!
Předesílám, že dneska už je tento čin snad promlčen. Psal se rok 1980. Nastoupila jsem po pětileté odmlce opět do práce, dvouletá dcera do jeslí a další dvě děti (tří a pětileté) do školky.
Dneska už nevím, jak jsem tenkrát stíhala být matkou, zaměstnankyní a doma ještě hospodyní, kuchařkou, uklízečkou, pradlenou, zašívačkou, pletařkou, chápající manželkou, milenkou...
Tohle opět napsal život sám. Jsem jen prostředník, který to natluče do PC
a zažité připisuji k zatím nevydané knížce Špity špity špitál. Zde alespoň krátká ukázka.
To mi takhle na jaře opuchla noha, tak jsem ji zajela ukázat svému doktůrkovi, který usoudil, že se jedná o trombózu a zavolal rychlovku...
V mém životě se chtěla odehrát radikální změna. Kamarádka mi donesla noviny, ve kterých byl inzerát, že hledají telefonistky. Telefon nikdo nezvedal první, druhý, třetí den /no to je jasné, neměli tam ještě tu telefonistku
/ a jak tak čumím na ten kus novin, padl mi do oka jiný inzerát: Do nové pobočky hledáme patnáct pracovníků na kompletaci a reklamaci smluv. Tak jsem tam zavolala, byla pozvaná k pohovoru a hned druhý den jsem měla jít s jiným pracovníkem na zkušební den, abych věděla, co ta práce obnáší. Paráda!!!! Ani jsem nevěřila, že to půjde tak snadno. Okamžitě jsem si to našla na Netu a vypadalo to velice lákavě. Z webových stránek se na mne usmívali samí mladíčci v kravatkách a spousta fotek ukazovala jednoho z pracovníků, kterak si zaslouženě odpočívá někde v Karibiku na dovolené, kterou vyhrál jako nejlepší pracovník za loňský rok. Druhý den jsem měla být slušně společensky oblečená, což jsem řešila obléknutím černých šatiček. Nezbytným doplňkem se staly lodičky, punčošky, šátek ležérně kolem krku....no holka jak cumel. Do tašky dřeváčky na přezutí, ať nemusím celý den sedět v lodičkách a plno nezbytných věcí, o kterých jsem předpokládala, že bych je mohla při práci v kanceláři potřebovat (a co kdyby tam nebyly) – brýle, blok, propisovačky, hrnek a lžičku, skleničku s kafem, skleničku se sušenou smetanou, polévkovou lžíci, nůž, krabičku čaje, cukr, ručník, náhradní punčocháče...kdybych si je náhodou rozervala, teplý pléd – kdoví jak jim v kanceláři topí, toaletní papír, intimsprey, hřeben........Po příchodu jsem byla uvedena do velké místnosti, kde stálo asi třicet kravatníků v kruhu. Nějaký vůdce vyvolával jednotlivé mladíčky, vykřikoval, že tenhle Lojza za včerejšek udělal pět smluv a dotyčný borec vzal do ruky kravský zvonec, běžel vnitřkem kruhu a zvonil a ostatní tleskali a provolávali Umí! Po této taškařici pracovník určený k mému zaučení zavelel: „Jdeme!" a šli jsme.....Pane bože, práce je to pro kabelovou televizi a protože se bude přecházet na digitální vysílání, musí se s klientem sepsat nová smlouva, domluvit návštěvu technika na instalaci set-top-boxu a jeho naladění. Takže chodíš od dveří bytu ke dveřím bytu nahoru dolů po barákách a představíš se, že jsi z kabelovky, ukážeš průkazku a jdeš na "přesvědčovací manévr". Po dvou hodinách už jsem necítila v lodičkách nohy, s sebou jsem vláčela plnou tašku těch "nezbytně nutných osobních potřeb". Nikdo neuvěří, jak jsem trpěla. Chodím jak blbec se svým učitelem do pátých poschodí pěšky a pak shora dolů zvoníme na zvonky a když už je konečně někdo doma, tak nám buď vynadá, že jsme nejdražší kabelovka v EU v poměru k platům, popřípadě si to "ještě musí rozmyslet"....což znamená, že tam půjdeme za čtrnáct dní znovu a asi uslyšíme to samé, každý druhý tvrdí, že nemá peníze na vyhazování a na televizi se stejně nedívá, každý třetí se ohání paragrafy, jestli je to povinné ze zákona, a že když je přechod na digitál až koncem r. 2011, tak proč by na to měli přestoupit už teď, že zdražením o stovku na nich vlastně vyděláme 3000 navíc za těch třicet měsíců, o co dřív sepisujeme smlouvu, atd.....oslovili jsme asi pětadvacet domácností a můj učitel sepsal jedinou smlouvu – za kterou prý dostane pětikilo brutto. Nohy jsem měla zaražené až v podpaží, plosky chodidel mě pálí ještě teď a záda mě bolí už čtrnáct dní, tak ty jsem od bolesti už ani necítila. Po návratu z této desetihodinové šichty, podobné rubání v dole, jsem šéfovi šermovala před očima výstřižkem z novin, že jsem odpověděla na inzerát kompletace smluv a jak to teda bude????? Klid, chci pracovat? Tak musím všechno projít a začal vysvětlovat hieararchii. Už jsem chytřejší. Nejdříve jsi "Prodejce", pak nastupuje pozice "Trenér", který učí další nové pracovníky na Prodejce. Takže teď už vím, že jsem dnes nebyla s učitelem, ale s trenérem! Po dalších úspěších (které se stále měří množstvím sepsaných smluv za den) se z tebe stává "Asistent" a pokud už máš pod sebou dost Trenérů a pod nimi spoustu Prodejců, stává se z tebe "Manager" s platem 200-300 tisíc, což je nádherná vize, ale pro mladé ambiciózní chlapečky ve slušivých oblečcích s kravatkami. Odjížděla jsem z domu ráno v půl sedmé a vrátila se před půlnocí. K domovu už jsem se táhla jak smrad.... poslední metry jsem odkulhávala a sotva pletla nohama. Doma jsem se nacpala práškem proti bolesti a máchala nohy v lavoru. Ráno jsem byla jak po koťatech a jen chůze po bytě byl pro mne výstup na Everest. Panu šéfovi jsem zavolala, že děkuji, ale k jejich firmě nenastoupím. Tím jsem definitivně zahodila šanci vydělávat tři melouny za rok.